Je nám treba specialistov!
„Na všetko je nám treba specialistov!“ konstatoval v legendárních Černých baronech major Terazky. Stačí si vzpomenout, kterak se čuníkům pod „odborným“ vedením doktora filozofie Macháčka příliš nevedlo.
Že „Je nám treba specialistov“ zjistily v nedávné době i některé kraje, které se rozhodly problematiku dopravní obslužnosti svěřit „odborným organizacím“. A dá se říct, že regionální dopravě se pod „odborným vedením“ mnohých tzv. „koordinátorů“ také příliš nevede. Kdepak se stala chyba?
Být dobrým odborníkem znamená mít nejenom znalost svého oboru, ale i nadhled a nezbytnou míru pokory, spojenou s vědomím, že pracuji pro někoho, kdo je mým zákazníkem, a ten někdo definuje zadání, které musím respektovat. V případě práce pro veřejný sektor, spočívající v tvorbě dopravního systému, je mým zákazníkem občan, a zadáním je dopravní politika.
Mám li být dobrým odborníkem, potom si musím být v každém momentě vědom toho, že nejsem politikem. V demokratickém systému vytváří zadání občan, odborníci na základě tohoto zadání hledají řešení. Pokud neexistuje ze strany občanů politické zadání zrušit železniční dopravu a nahradit ji autobusy, potom žádný „odborník“ nemá právo takový krok učinit, byť by jej opíral o tisíc vzorců, matic či grafů.
Vzpomínám si na jednoho profesora ze střední školy, který vzpomínal na družební návštěvu ze spřátelené sovětské školy. Socialismus už v té době zaznamenával jisté trhliny, tak došlo i na otázku, jestli jedné soudružce nechybí demokracie. Odhodlaná soudružka rázně odpověděla, že demokracie je systém nedokonalý, že oni jsou v Sovětském svazu o krok dál. „Já budu jednou dojička v kolchozu!“ pravila soudružka a pokračovala – „Nemusím nad ničím přemýšlet! Inženýr mi řekne co mám dělat, a já to dělám, doktor mi řekne, s kým mám mít dítě, a já se podle něj řídím, protože on na to má školu a vybere mi lépe, než bych si vybrala sama. Jídlo si nevybírám, mohla bych jíst něco špatného. V hromadné stravovně v kolchozu nám uvaří, co je pro nás nejlepší. Nad ničím nepřemýšlím a dělám všechno tak, jak to vymyslí naši odborníci! Mám se prostě skvěle, náš systém je dokonalý!“
Někdy mám pocit, že koordinátoři krajských dopravních systémů sklouzávají z kategorie dopravního inženýrství do kategorie sociálního inženýrství. Hloupý a neznalý občan by mohl dělat něco, co pro něj není dobré, třeba chodit na vlak tam, kde „koordinátor“ určil, že je pro občana lepší autobus. Asi po vzoru sovětského kolchozu jsou jistí „odborníci“ přesvědčeni, že je třeba potlačit demokracii, a občanstvo jednoduše dokopat k tomu, aby se začalo chovat podle vzorců, matic a grafů, které pro „hloupé stádo“ připravil dopravně – sociální inženýr. Hloupé stádo by mělo vědět, že nesmí uvažovat nad tím, kam chce jet a jakým dopravním prostředkem. Hloupé stádo je od toho, aby platilo daně, drželo ústa a poslouchalo dopravně – sociálního inženýra, který ví nejlépe, co je pro něj dobré. Jako specialista v kolchozu…..
Pokud chceme být součástí vyspělé Evropy, kde občan není skladebným prvkem tupého stáda, ale zákazníkem, jehož přání mají být vyslyšena a respektována, potom potřebujeme odborníky, kteří znají své meze. Odborník nesmí tvořit dopravní politiku, odborník musí hledat řešení na základě politického zadání – vůle občanů.
Laskavý čtenář, který se při četbě prokousal až do těchto míst, může sám posoudit, nakolik je momentálně prováděná likvidace železničního spojení krokem demokratickým. Každý si může odpovědět na otázku, jestli likvidaci železničního spojení na mnoha tratích v ČR vyvolala vůle občanů, nebo zvůle úředníka – koordinátora, který se pokládá za odborníka, avšak skutečným odborníkem není, protože nezná své meze, a tvoří tak místo odborného řešení problému svévolně a bez mandátu dopravní politiku. A konečně každý občan se může rok před krajskými volbami rozhodnout, jestli mu vyhovuje role skladebného prvku tupého stáda, které nemá možnost nic ovlivnit, nebo jestli chce být občanem země a kraje, kde je váženým zákazníkem, který má možnost něco ovlivnit. Máme to ve svých rukách. Je jenom na nás, abychom dali námi placeným politikům a úředníkům najevo, že nejsme sovětští kolchozníci.
Ing. Tomáš Tužín, předseda ZO Přerov