Kolem Vřesové studánky bylo v poslední době živo, především díky aktivitám spolku, který usiluje o obnovu tohoto místa. Přečtěte si pojednání dlouholetého člena Strany zelených a předsedy naší šumperské organizace Milana Mátla.
1. Pokusy o civilizaci: pověsti a historie
Pod vrcholem Červené hory v keprnické hornatině vyvěrá pramen, který je odedávna předmětem zájmu lidí z blízkého i dalekého okolí.
A nejen lidí. Podle pověsti začal příběh Vřesové studánky dávno, snad ve 14., 15..či 16. stol, když místní lovec někde poblíž střelil jelena. Jestli pak zraněné zvíře položil do studánky lovec nebo k ní jelen doklopýtal sám, sotva prý voda smočila ránu, jelen vyskočil a utekl. Za nějaký čas pak lovec úspěšně použil vodu pramene k vyléčení svého vlastního těžkého očního neduhu.
Jiná verze už ví, že jelena složil žerotínský myslivec Franz Niewall z Rejhotic, jehož rodinu později voda z Vřesové studánky dokonce vyléčila z lepry. Z vděčnosti nechal Niewall namalovat na dřevěnou desku obraz Spasitele s pěti ranami; krev z ran chytají lidé do kalichu a pijí ji jako zázračný nápoj. Deska měla být pověšena na zděná boží muka a později, když se zázračné uzdravení rozkřiklo a přicházeli poutníci, přemístěna do kapličky nového poutního místa.
Podstatou tradice úcty k místu je nesporně sám pramen. Možná, že léčivé účinky jeho vody vypozorovala opravdu nejdříve zvířata, než k němu po nejméně dalších 300 let přicházeli hojit své rány a bolesti i lidé.
Původní název Heidebrünnel je mnohoznačný, už proto, že v němčině se vyskytuje psaný jako Heide-, Haide-, Heyde- či v obráceném slovním pořadí. Může znamenat studánku vřesovou, ve vřesovišti, studánku na holi či pláni, pláň se studánkou či prameny, může pocházet i z označení studánky jako pohanské. Pověsti o léčivé vodě („Božie vodě“ z 14. století) by tak mohly mít mnohem starší kořeny.
V pověsti zmiňovaná kaplička byla postavena zřejmě až ve druhé polovině 17. století v závěru masivní násilné rekatolizace. Země byla zničena 30-letou válkou, poddaní ožebračeni a donuceni přijmout katolictví. Selské povstání na losinském panství bylo vojensky potlačeno, v r. 1662 podepsal vídeňský císař rozsudek smrti nad jeho vůdci. Lidé změnili víru, především však uvěřili pověrám. V r. 1666 došlo k prvnímu soudnímu řízení s čarodějnicemi; uznáni vinnými a upáleni byli ale až další obžalovaní v procesech, které začaly v Losinách r. 1678 a táhly se do r. 1692.
V roce 1653 majitel losinského panství Přemyslav III. ze Žerotína přestoupil na katolickou víru a oženil se s Alžbětou Juliánou z Oppersdorfu (1633-69). Po Přemkově smrti v roce 1673 převzala správu panství jeho sestra Angelína Sybila hraběnka von Galle (do 1686). Obě ženy byly silně ovlivněny jezuity, kteří horlivě podporovali zakládání poutních tradic. Je možné, že stavba první kaple na Červené hoře spadá ještě do tohoto období.
Na mapě z r. 1739 je kaple už zakreslena a vedle ní ještě jeden objekt. V r. 1756 nechal Jan Ludvík ze Žerotína postavit u studánky novou kapli; jiný pramen uvádí k r. 1776 jako stavebníka nové kaple majitele sklárny v Andělském žlebu Seewalda, který snad také nechal vybavit kapli vyřezávaným sousoším Piety. Za josefínských reforem byla kaple 1788 zavřena a obraz Spasitele (s datem 1671) přenesen do losinského kostela, kde je dodnes. Poutě ale byly po několika letech obnoveny a kolem roku 1800 dostal Wenzel Löckel z Koutů povolení od losinské vrchnosti ke stavbě nové kaple na své náklady.
Od r. 1802 patřilo panství Liechtensteinům. Vedle kaple vznikla asi r. 1820 útulna pro poutníky; ta byla později přebudovaná na hostinec a k němu byl 1828 přistavěn ještě další objekt. V letech 1845/6 byla postavena na novém místě nová, tentokrát už kamenná kaple; vysvěcena byla 1850. V letech 1859/69 musela být podepřena pilíři, ale rozšířena.
V roce 1892 stará útulna vyhořela. O rok později byla postavena nová dřevěná chata s kamennou podezdívkou. Asi r. 1904 byla chata prodloužena k západu a 1913 byla k jihu přistavena veranda.
Přístřešek nad studánkou byl 1908 odstraněn. Kamenná kaplička, která dodnes nad studánkou stojí, byla postavena r. 1934.
Kaple byla poškozena velkou živelnou pohromou v r. 1921, když v důsledku přívalových lijáků se dalo do pohybu 16 hektarů plochy s 50.000 m3 lesní půdy a porostem. V letech 1926/7 došlo proto k její přestavbě. Nově zbudovaný kostelík sloužil do r. 1946, kdy po zásahu bleskem vyhořel.
Chata na Vřesové studánce měnila po 2. světové válce rychle majitele, správce či nájemce; mezi lety 1953 a 1964 byla po částech opravována a přestavována, v r. 1988 už ale byla v havarijním stavu a musela být stržena.
Od r.1989 proběhlo pak několik debat i pokusů o znovuzřízení chaty i/či kaple. Všechny ale ztroskotaly na základní otázce: nepřinese takový krok víc škody než k užitku?
2. Chránit: co a před čím?
Vřesová studánka leží ve II. zóně CHKO v regionálním biocentru 476 Šerák – Keprník; zónu tvoří přírodě blízká společenstva v úrovni horní hranice lesa. Po hřebenu nad Vřesovou studánkou prochází osa nadregionálního biokoridoru K 85. S ní téměř souběžně jde hranice přírodní rezervace Sněžná kotlina. Prameniště na svahu Červené hory je v ochranném pásmu vodního zdroje II.stupně.
Stavby chat i kaplí byly umístěny na území, které je dnes součástí soustavy Natura 200 – evropsky významné lokality Keprník a v ptačí oblasti Jeseníky. Předmětem ochrany EVL jsou aktivní vrchoviště, rašelinný les, acidofilní smrčiny, alpínská a boreální vřesoviště, silikátové alpínské a severské trávníky, vlhkomilná vysokobylinná lemová společenstva hoského až alpínského stupně, chasmofytická vegetace silikátových skalek, bikové bučiny a lokalita výskytu střevlíka hrbolatého (Carabus variolosus), který je v seznamu chráněných druhů v kategorii silně ohrožených živočichů (SO). Předmětem ochrany ptačí oblasti jsou populace jeřábka lesního (Bonasa bonasia), chřástala polního (Crex crex) a jejich biotopy. Už současná frekvence návštěvníků je zřejmě jedním z podstatných důvodů, proč nejsou v okolí studánky v poslední době pozorováni nejen jeřábek, ale ani linduška horská (Anthus spinoletta) či pěvuška podhorní (Prunella collaris).
Samotná plocha bývalé chaty a kostelíka je biotop řady X – silně postižený lidskou činností. Na tuto plochu navazují, resp. do ni přecházejí okolní přírodní biotopy subalpínského bezlesí, často vysoké přírodovědné hodnoty. Konkrétně se jedná o:
– zapojené alpínské trávníky na svahu a hřebenu Červené hory (A1.2, na hřebenu i A1.1),
– subalpínskou keříčkovou (brusnicovou) vegetaci na hřebenu a svahu (A2.2),
– subalpínské vysokobylinné nivy (A4.2 podél pěšiny ke studánce) a trávníky (A4.1 pod a
nad devastovanou plochou X),
– acidofilní vegetaci alpínských skal (A6B podél hřebene).
Významné jsou také třtinové a papratkové smrčiny (L9.1 a L9.3) v těsném okolí, vrchoviště se šlenky a prameniště (R1.4).
K typickým zástupcům flóry alpínských trávníků náleží trsnatá sítina trojklanná (Juncus trifidus), řazená v celostátním červeném seznamu ohrožených druhů v kategorii C2b, šicha oboupohlavná (Empetrum hermaphroditum) C3, zvonek okrouhlolistý sudetský (Campanula rotundifolia subsp. sudetica) C2t, zvonek vousatý (Campanula barbata) C2b nebo hořec tečkovaný (Gentiana punctata) C1r. Na skalkách Červené hory přežívá v několika exemplářích vzácná ostřice skalní (Carex rupestris) C1r. Při okraji vrchovišť roste bradáček srdčitý (Listera cordata) C1t. Z dalších chráněných rostlin v lokalitě patří mezi celostátně nejohroženější:
oměj šalamounek (Aconitum callibotryon) C3, sasanka narcisokvětá (Anemononastrum narcissiflorum) C2b, vratička měsíční (Botrychium lunaria) C2b, jestřábník zlatoblizný (Hieracium chrysostyloides) C1r, zelenohlavý (H.chlorocephalum) tč. Ms a věsenkovitý (H.prenanthoides) C2b, chlupáček oranžový (Pilosella aurantiaca) C3, koprníček bezobalný (Ligusticum mutellina) C3, plavuň vidlačka (Lycopodium clavatum) C3, meruzalka skalní (Ribes petraeum) C1r, lněnka alpská (Thesium alpinum) C3, violka žlutá sudetská (Viola lutea subsp. sudetica) C2b, z trav kostřava nízká (Festuca supina) C3.
Příkré svahy Hrubého Jeseníku jsou stále ohrožovány sesuvy, jako tomu už bylo v letech 1921 nebo 1997. Přímými příčinami jsou:
– liniové stavby (lesní komunikace) napříč svahy, přerušující souvislé půdní horizonty
– smrkové monokultury, protože plošný kořenový systém smrku, rozprostírající se těsně
pod půdním povrchem, půdu na svazích dostatečně nestabilizuje a ulehčuje sesuvy,
– změny ve složení půdního pokryvu, kde původně kořeny stromů udržovaly stabilitu svahu
nejen svým mechanickým působením, ale i odčerpáváním vody pro svou potřebu,
– odstraňování stromů v pruzích po spádnici, např. průseky, svážnice,
– přetížení pokryvu na svazích nahromaděním materiálu, např. navážky komunikací nebo
výsadba nepůvodní vegetace s vysokou hmotností,
– otřesy a vibrace, například při při těžbě dřeva a dopravě,
– činnost vody – pronikání do puklin, mrznutí a tání, proudění podzemní vody,
– zvětrávání hornin způsobující snížení soudržnosti.
V údolí Hučivé Desné můžeme zaznamenat všechny uvedené příčiny vzniku sesuvu. V současnosti nebyly zjištěny znaky vedoucí k sesouvání svahových sedimentů, nicméně pohyby pokryvných a svahových útvarů ve formě ploužení, tj. v mm za rok, jsou zpočátku nepozorovatelné a přechod k fázím sesouvání až zřícení může být velmi rychlý. Jaderná část Červené hory je budována biotitickou až dvojslídnou ortorulou, svahy Červené hory jsou tvořeny mělkými hlinitokamenitými půdami s nízkým obsahem humusu a ke vzniku sesuvů jsou velmi náchylné. Plochy bez stromové vegetace jsou porostlé travinami – metličkou křivolakou (Deschampsia flexuosa), třtinou chloupkatou (Calamagrostis villosa), třtinou rákosovitou (Calamagrostis arundinacea) a dále hlavně brusnicí borůvkou (Vaccinium myrtillus). Lesní porost na ploše strží je tvořen dosazenými dřevinami olší zelenou (Alnus viridis), jeřábem ptačím (Sorbus aucuparia) a borovicí klečí (Pinus mugo), z 90 % ale smrkem ztepilým (Picea abies), což je z hlediska vysokého erozního ohrožení lokality zcela nevhodné. Založit cílený nestejnověký smíšený porost, který by příznivě ovlivňoval odtokové poměry lokality (zvýšení vsaku vody do půdy s využitím hlubokořenících druhů dřevin), se dosud nepodařilo.
Plocha minulých sesuvů není dosud zcela stabilizována a území je stále silně ohroženo vodní erozí. Paty svahů ve spodních částech strží jsou silně podmáčené, někde se vlivem vodní eroze vytvořily erozní rýhy a obnažená kamenná pole bez vegetace.
3. Právo na život
Po celou dobu, kdy v prostoru Vřesové studánky není chata ani kostelík, navštěvují lokalitu turisté, kteří jsou spokojeni, někteří dokonce nadšeni přírodou, výhledem, geniem loci. Současně se také ozývají kritické hlasy, které tvrdí, že bez chaty s restaurací a bez kostela to není ono. Ze stručně podané historie je zřejmé, že během relativně krátké přítomnosti kaplí či kostelíku a ještě kratší existence (ale i životnosti) chat se názory na smysl budování takových staveb na podobně exponovaném, environmentálně citlivém a ekonomicky sporném místě budou vždy a značně lišit.
Pro znovuvybudování chaty a kostelíka mluví několik důvodů. Historická reministence na objekty, potřeba ochrany, odpočinku a duchovního povznesení návštěvníků, rozvoj cestovního ruchu a zaměstnanosti v chudém regionu. Proti stavbám se také najdou důvody – nadbytečnost, neúcta k přírodě, konzumní přístup. V dalších odstavcích se pokusíme srovnat dnešní možnosti (návrh výstavby chaty a kostelíku) s požadavky moderní ochrany přírody a bezpečnosti.
Zcela zásadní otázkou obnovy památek je, kam až se chceme při kopírování minulosti vracet a zda budeme kopírovat vše, lepší i horší. To, že kaplička či kostelík stály u studánky od druhé poloviny 17. století a útulna od prvé čtvrtiny 19. století je historický argument. Na Červené hoře se konaly mše a putovala tam procesí s masovou účastí, což nepopiratelně přispívalo k tělesné i duchovní kondici účastníků. Tehdy se ovšem chodilo z Losin či z Rejhotic a z Kout vedla strmě vzhůru lesní cesta, žádná asfaltka či makadamka.
Stovky ba tisíce let předtím nestála na Červené hoře žádná stavba. Kaplička přišla až v době protireformace a tehdy potřebných zázraků. Na rozdíl od doby prvních procesí jsou dnes občerstvovací a ubytovací možnosti přímo na hřebenu, na Červenohorském sedle (autobus, 3,5 km) či na Šeráku (lanovka, 6 km). Při současných možnostech informací a vzdělávání už každý návštěvník hor ví, že hory jsou svým způsobem střípkem divočiny, kam by lidé měli hodit s rozmyslem a respektem. Většina milovníků hor si přeje mít co nejvíc takových, člověkem dosud nezdevastovaných klidných míst, kde je s nimi jen Bůh a kolem nich příroda. Když přece Mojžíš a později Ježíš odešli rozjímat na horu, kde mohli nerušeně rozmlouvat se svým Bohem, nestál tam ani kostel ani kaple. O hospodě nemluvě.
Cestovní ruch může Jeseníkům a jejich obyvatelům přinést růst životní úrovně. Podmínkou je, že návštěvníkům je co nabídnout. A tady existují limity: pokud umožníme prvním návštěvníkům sešlapat, utrhnout či ulovit vše, co jim přijde do cesty, ti v pořadí druzí neuvidí nic a žádní třetí už nebudou, prostě nepřijdou. Jinými slovy – bez stanovení únosnosti může mít CR fatální následky.
Zaměstnanost je podobně sporným argumentem. Zaměstnanci v CR často přicházejí z vnitrozemí (a zase tam odcházejí), o investorech a majitelích nemluvě.
Z toho, co bylo uvedeno, vyplývá, že ačkoliv chata a kostelík by pod vrcholem Červené hory mohly vypadat pěkně, jejich výstavba a existence je na druhé straně také spojena se zjevnými škodami a riziky. Užitek pro lidi je sporný – chata i kostelík budou využívány jen určitou částí návštěvníků; ostatním budou spíš na obtíž. Pro přírodu – a měli bychom si uvědomovat, že rostliny a živočichové mají také právo někde žít – je další manifestace lidské přítomnosti jen novou, často fatální zátěží.
Máme v republice dost kostelů, do kterých téměř nikdo nechodí, máme hospody a hotely, které se sotva uživí. Potřebujeme nutně další?
Na celém světě jsou zakládány rezervace, národní parky, chráněná území, aby se pro další generace zachoval alespoň zlomeček původního přírodního bohatství Země. V ČR jsme vytvořili a dále vytváříme biocentra, biokoridory, vyhlašujeme chráněné oblasti, EVL či ptačí oblasti. Proč, když to nemíníme brát vážně a kdykoliv na to máme dost peněz a kdekoliv se nám to zrovna hodí, zrušíme právo, vzdáme se ochrany přírody a odkrojíme další kus krajiny ve prospěch zisku pod vlajkou ničím neomezeného tržního hospodaření.
- Vřesová studánka, 1290 m n.m. – Půdní sesuvy z povodňové katastrofy. 1.červen 1921
Chata a kostelík jsou vpravo nahoře. Směrem doprava jde široká horizontální cesta, sesuv začíná nad ní; od chaty doleva jde cesta šikmo dolů, sesuvy začínají na cestě a nad cestou
- Hrubý Jeseník Kostel a hostinec Na Vřesové studánce
Lokalita kolem r.1900: Starý zděný kostelík z r.1846 a chata z r.1893
- Vřesová studánka 1333 m Hrubý Jeseník
Lokalita asi 1938: Nový kostelík z r.1927 a rozšířená chata s přístavky. Vlevo dole zastřešená studánka.
- Vřesová studánka a plánovaná zástavba
Animace celkového záměru obnovy na Vřesové studánce, rok 2015
- Literatura:
Historie v bodech Z podkladů Stanislava Hoška
Drahomír Polách Dvě hrsti zajímavostí z historie Vřesové studánky In: Historické toulky Šumperskem, Veduta, 2012
Farnost Velké Losiny: Historie Vřesové studánky a zaniklé kaple. Podle Drahomír Polách: Historické toulky Šumperskem, Veduta, 2012
Vítězslav Koranda VŘESOVÁ STUDÁNKA (1 290 m) Brno
Heidebrünnel.
Die Einweihung der Kapelle auf dem Heidebrünnel. Both in: Grenzbote 1927.
Polách D.,Holubář P.: Vřesová studánka. Povídání o historii a znovuzrození. Spolek pro obnovu poutního místa Vřesová studánka, z.s. a nakladatelství Ottobre 12, Šumperk 2015.
Petr Götthans OBNOVA CHATY VŘESOVÁ STUDÁNKA
BIOLOGICKÉ POSOUZENÍ POTENCIÁLNÍCH VLIVŮ NA ROSTLINY A ŽIVOČICHY
(Aktualizace Biologického posouzení lokality zpracovaného společností AQUATEST a.s. Praha v roce 2012) 2014 Olomouc
Urban J, Polášek Z.: Obnova chaty Vřesová studánka. Biologické posouzení lokality. 2012
Urban J: Obnova chaty Vřesová studánka. Hodnocení vlivu záměru dle §45izák. č. 114/1992Sb. (screening report). AQUATEST a.s. Praha. 201
Galgánek J.(2006): Vřesová studánka . Studie. Geologická a hydrogeologická studie.
UNIGEO a.s. Zlaté Hory.
Bureš L: Chráněné a ohrožené rostliny CHKO Jeseníky, Agentura Rubico s.r.o. Olomouc 2013
Ekolist.cz: Proti obnovení kaple a chaty na Vřesové studánce se postavili ochránci přírody
(ČTK) Olomouc 2016
Občanské sdružení nesouhlasí se záměrem výstavby „Kaple na Vřesové studánce“
TZ občanského sdružení Přátelé Jeseníků – SOJKA 2006
Jaroslav Kropáč: Petice za Vřesovou studánku zajímá celé Česko., REJ Týden 2015
hap Soudní pře církve se státem brzdí obnovu Vřesové studánky. , REJ Týden 2015
Pohlednice a obrázky:
- Sesuvy na lokalitě 1921:
- Lokalita kolem 1900
- Lokalita asi 1938
- Plánované stavby (2016)