Pro středoškolského učitele je květen obdobím velmi rušným, zvláště na velké škole. Je to také období nářků a litanií, že letos uměli zase méně než loni a co s tím příští rok uděláme, jaké my učitelé nastavíme normy, aby…
Filozofování na téma, kdo za to všechno může, neberou konce a nemají ani reálný výsledek, ani řešení.
Občas se potkám s někým, kdo mě svými myšlenkami inspiruje a dodává mi naději, že se o budoucnost zas tak moc bát nemusíme. Ocituji Vám z jedné práce na téma Odkud přicházíme a kam jdeme. Samozřejmě se souhlasem autorky.
„Zdá se mi, že chování mainstreamové společnosti dosti připomíná vězně v jeskyni, o které psal Platón. Jsme dlouhodobě zvyklí na jedinou pravdu a odmítáme vidět a přijímat hlubší souvislosti. Hádám, že je to nejspíš proto, že se bojíme změny. Na druhou stranu mě těší, že počet „vězňů“, kteří opouštějí jeskyni a stíny v ní, stoupá. Mluvím zejména o novinářích a mladých aktivních lidech, kteří se rozhodli nenechat se zastrašit počátečními obtížemi, ba naopak, s odvahou se ženou k poznání pravdy. Dovedu si představit, že pro některé dnešní politiky, popř. politickou mafii představuje největší nebezpečí Slunce, které po východu z temné jeskyně tak pálí vězně do očí, že musí zalézt zpátky. Čest všem, kteří si na Slunce zvyknou.
Přála bych si, aby v příštích několika desetiletích vyšla většina z nás z jeskyně, překonala prvotní nepohodlí a prozřela. V současnosti je takových lidí pořád málo. Zdráhám se říct, že většina z nás jsou zbabělci nebo lenoši, ale bohužel mě občas svírá pocit, že toho neděláme dost.
Nevím přesně, kým tedy jsme, ale vím, kým být můžeme: Silnou společností, která hraje fair play.“
A já si zase přeji, aby takových lidí, jako je autorka textu, přišlo v pátek a v sobotu k evropským volbám.
Hana Vacková
učitelka Gymnázia Hejčín v Olomouci a spolupředsedkyně Zelených v Olomouckém kraji