Podle posledních zpráv se proti výsledku hodnocení své písemné práce v českém jazyce odvolalo 800 maturantů! Je to hodně nebo málo? Co mohlo být důvodem, že se neodvolalo více studentů?
Domnívám se, že studentů nespokojených s hodnocením bylo mnohem víc, ale nechtěli se odvolávat, protože
– maturitu mají a vysoké škole je celkem jedno, jak. Zvláště, když jde o takovou známku, jako je dvojka.
– někteří z nich ještě neměli maturitní vysvědčení v ruce a dostali by ho až po odvolání. Oni ho ale potřebují u přijímacích zkoušek.
– se obávali, že by jim známku ještě zhoršili.
– dostat se k vlastní slohové práci nebylo jednoduché, i když podle paragrafu § 38 správního řádu na to mají nárok. Školy mají povinnost studentům na požádání pořídit kopii – nestačí, když jim umožní písemnou práci pouze ofotit.
– ohodnocení nerozumějí ani oni, ani jejich rodiče. Vysvětlení bodování provázejí klišé z tabulky určené k opravování. Např. slovní zásoba je vzhledem ke zvolenému zadání postačující, ale nikoli potřebně pestrá a bohatá. Nedostatky ve volbě slov a slovních spojení se v textu vyskytují místy.
– se velmi obtížně dostávali k podmínkám odvolání. Lhůty hodnotitelů byly neúměrně dlouhé, studenti dostávali výsledky těsně před maturitní zkouškou, zatímco loni měli učitelé na opravování slohů na školách pouhý týden.
– „Paní učitelko, vždyť to je jedno, stejně nic nezmůžu.“
Jaké analogie Vám vycházejí, vzhledem k nadcházejícím supervolebním rokům?
Vždyť je to jedno, stejně nic nezměníme…